Toto pondělí, 18. května 2009, nastal konečně "den PV". (jako Počátek Vysvobození :-) )
Po
necelých dvou dlouhých měsících čekání jsem konečně odjela do Prahy
navštívit, nejen mezi TS lidmi známou sexuoložku Hanku Fifkovou.
Ráno jsem si doma oblékla moje nové rifle a tričko, oboje "tak trochu" holčičího typu.
Trochu
jsem vás, čtenáře blogu napínala, jestli tam přijdu rovnou s
nalakovynými nehty na černo, nebo jen s průhledným lakem. Takže nakonec
jsem tu černou vzdala, je to až příliš odvážné či "provokativní" na
první návštěvu, a navíc se musím lakování barvou nejdřív pořádně naučit .
:-)
Stále zůstanu u
původního plánu, že si nalakuju nehty na černo mezi koncem (úspěšné)
diagnózy a koncem prázdnin. Když se naštvu, udělám vyjímku a začnu dřív.
Jen doufám, že mezi těmito termíny bude co největší mezera (tzn. že
úspěšná diagnóza bude co nejdříve, určitě ještě před koncem prázdnin).
Odjela jsem do Prahy tím vlakem, jakým jezdím obvykle do školy.
Nikoho
známého jsem kupodivu nepotkala, takže se mému oblečení nikdo nedivil.
Tedy nikdo známý. Ale když jsem šla přes celý vlak na záchod, všimla
jsem si, že na mě lidi koukají víc, než obvykle. Překvapující bylo, že
místo toho, abych si v duchu řekla "co tak blbě čumí?" me spíše ty
pohledy potěšily. Zajímavý paradox, ale pokud opravdu neblázním, tak
jsem podle tohohle taky jasná holka, ne? :-)
Teď si vzpomínám, že jsem při nedávném výletu do Prahy poprvé vyzkoušela vlak City Elefant. :-)
Po
vystoupení z vlaku a zdárném nalezení východu z Hlavního nádraží jsem
se rozmýšlela, kam jít. Doprava, nebo doleva. Prvně jsem chtěla jít
doprava, nakonec jsem se rozhodla pro opračnou variantu. Po více jak půl
hodině bloudění a zkoušení všemožných přechodů a podchodů jsem úspěšně
dorazila zpět před Hlavní nádraží. :-D
Dala
jsem se tedy tou druhou cestou, a za 15 minut jsem už stála před oním
vytouženým místem, domem číslo 12 v ulici U Rajské zahrady. Nemít celou
dobu mobil s otevřenou mapou, tak bloudím ještě dvakrát déle.
S
časem jsem na tom ale stále byla dobře, ještě jsem asi 20 minut
nervózně přešlapovala před domem, než jsem tam 10 minut před objednaným
časem zazvonila. Přišla mi otevřít sestřička, uvedla mě dovnitř do
místnosti, kde jsem si sedla na křeslo.
Prostředí
ordinace je velmi zajímavé. Zdá se být v normálních bytových
prostorách, a vypadá to tam opravdu něco jako mezi bytem a ordinací.
Jestli čekáte "bílé pláště", pach dezinfekce a klasické lékařské
prostředí, vyvedu vás z omylu. Jak sestřička, tak paní doktorka mají
normální oblečení a celkově to prostředí na mě působilo dost příjemně.
Nečekala
jsem myslím ani dvě minuty, a přišla sestřička mě zaregistrovat, napsat
kartu, a dostat ze mě pár osobních údajů. Zajímavá situace nastala,
když jsem díky svojí "úžasné" paměti horlivě hledala asi polovinu údajů v
mobilu a v občance.
Po necelé čtvrthodince
přišla samotná, (nejen) většinou TS lidí hojně chválená Hanka Fifková.
:-) Řekla jsem jí, co mám za problém, poté jsme si přes půl hodiny
povídaly, spíš takové základní otázky a informace. Celou dobu jsem
mluvila zatím v mužském rodě, ale doufám, že se to brzy změní. :-))
Při
odchodu mě daly spolu se sestřičkou několik informací a termínů, a za
domácí úkol napsat svůj životopis, pokud jste TS, tak to dobře znáte.
:-)
Zpátky na nádraží jsem tentokrát trefila
snadno a za chvilku, což bylo super, páč už jsem pět minut na to seděla v
rozjíždějícím se vlaku zpátky domů. :-)
A už se těším na další pokračování, které bude kvůli zkouškám na škole a více času na životopis až o prázdnínách.
BTW. Za 5 hodin vstávám, takže chyby v článku zkontroluju jindy, zatím je omluvte. ;-)
Annia | 
Tak to nejtěžší máš za sebou.
Od
chvíle kdy jsi přišla k Hance se pomyslně vezeš ve vlaku, který tě
doveze ke svobodě. Teď už to bude jen lepší a lepší. Jen se nenech z
vlaku vysadit. 